Vysoko položená podhorská krajina s nepříliš úrodnou půdou a dosti drsným podnebím nepatří k místům, kde vznikala první významná sídliště a tvořily se nejstarší dějiny naší země. Zato zvláštní geologická stavba terénu od nepaměti lákala rudokopy hledající naleziště stříbra a železa. A poloha tohoto místa poblíž starobylé obchodní stezky záhy upoutala i pozornost pražského biskupa. Zdejší statek, nesoucí české osobní jméno Příbram zřejmě památkou na svého někdejšího, jinak zapomenutého zakladatele, patřil počátkem 13. století urozenému velmoži Hroznatovi. Trvalý zájem Hroznatův směřoval však jinam : většina jeho statků byla daleko odtud, v severních a severozápadních Čechách; tam, v Teplé, také Hroznata již roku 1193 založil premonstrátský klášter a v předsevzetí oddat se životu duchovnímu sám se stal tepelským převorem. Novému klášteru Hroznata věnoval i všechna svoje zboží. Mezi nimi byla Příbram od centra nevýhodně vzdálená ; výhodnou polohu měla naopak pro nejvyšší hlavu církve v Čechách, pražského biskupa. Příbram ležela na polovině cesty mezi českou metropolí a jihozápadním pohraničím. A tak v roce 1216 pražský biskup Ondřej koupil od kláštera v Teplé "statek řečený Příbram" a začal zde budovat jedno ze svých panství. Kolem biskupského sídla vyrůstalo městečko s právem tržním a kostelem sv. Jakuba - centrum statku s několika vesnicemi. Když roku 1278 český král Přemysl Otakar II. padl a v zemi propukly mnohaleté vnitřní nepokoje, nepřátelé biskupovi začali útočit na církevní statky; v dubnu 1289 vtrhli i do Příbrami, vyplenili ji a obyvatele zčásti pobili nebo odvlekli; brzy nato, počátkem června, přišel nový vpád.
V letech 1290 nebo 1291, musel biskup do zpustošené Příbrami povolat nové osadníky v čele s lokátorem Přemyslem; a ten se pak v obnoveném městečku stal rychtářem - prvním jménem nám známým představitelem příbramské samosprávy. Následovalo dlouhé období míru a prosperity. První pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic ( 1343 - 1364 ) dal v Příbrami postavit nový hrádek z kamene a sám v něm často pobýval. Na předměstí zřídil špitál s druhým kostelem sv. Jana. Městečko v podhradí nabývalo na významu a život v něm byl stále rušnější. Počet městských usedlostí se posléze blížil osmdesátce. Již ve 14. století tu byla i škola. Roku 1406 arcibiskup zvláštní listinou slavnostně potvrdil právní jistoty měšťanů. Obyvatelstvo zůstávalo naprostou většinou české. Bývalo tu ovšem i dost Němců, kteří v okolí těžili stříbrnou rudu. Horníci přicházeli a odcházeli, tvoříce zvláštní komunitu, která nesplynula s usedlým měšťanstvem.
Husitská reformace se v české Příbrami setkala s živou odezvou. Náboženskou revolucí se uprázdnil arcibiskupský stolec a město zůstalo bez pána. Na straně husitů se příbramští zúčastnili i válečných srážek, ale s nezdarem: již v letech 1421 - 1422 těžce dopláceli na opakované útoky katolického pána Hanuše z Kolovratu, který se na čas zmocnil i opevněného příbramského hradu. Příbram se stala majetkem krále; ten ji dával do zástavy svým věřitelům. Důsledky byly katastrofální: měšťané se posléze už obávali, že jejich obec, zbavena starobylých práv, poklesne na pouhou ves. Tím více upínali svoje naděje k těžbě stříbra, která se tu od počátku 16. století rozvíjela rychle a v nebývalém rozsahu. Mnoho německých horníků z Krušných hor přicházelo do města, jiní si dokonce na blízké Březové hoře založili zvláštní osadu. Jindřich Pešík, zástavní pán Příbrami, r. 1525 zavedl pro zdejší horníky jáchymovské právo. Po polovině století začala těžba zase rychle upadat. Naděje na příznivý obrat přiměly panovníka, aby roku 1579 osvobodil statek od kořistné správy zástavních držitelů povýšením Příbrami na královské horní město, svěřené péči královského úředníka - mincmistra.
Hluboký přelom přinesla třicetiletá válka v letech 1618 - 1648. Město, několikrát vydrancované armádami obou soupeřících stran, vyšlo z ní těžce postiženo: víc než polovina domů - 97 ze 168 - zpustlo, obyvatelé, pokud pohromu přežili, byli ožebračeni.
Trvalo celé půlstoletí, než se Příbram plně zotavila z válečné zkázy. Napomáhala tomu i úspěšná těžba železa, z níž na přelomu 17. a 18. století plynul městu značnější zdroj příjmů. Stříbrné doly zůstávaly v provozu, ale ten přinášel pouze skrovné výsledky; a tak se město během 18. století postupně vzdávalo ve prospěch státu účasti na nákladech i zisku, až si posléze ponechalo pouhé čtyři horní podíly. To se brzy mělo ukázat jako osudná chyba.
Na sklonku 18. století, začala být těžba nebývale úspěšná. Město se rychle zalidňovalo a rostlo. Příbram, proslulá jako místo nejvýnosnější těžby stříbra v celé habsburské monarchii, sídlem se stala centrálních báňských institucí a v půli 19. století i báňské akademie; avšak zisky plynuly naprostou většinou do Vídně. Městu samému zbýval onen nepatrný zlomek čtyř horních podílů. I ten ovšem v letech největší výnosnosti dolů postačil aspoň k tomu, aby si obec vybudovala důležité střední školy, roku 1874 učitelský ústav, roku 1884 gymnázium. Vrcholná prosperita zdejšího báňského podniku trvala sto let.
Od 80. let 19. století těžba stagnovala a posléze začala klesat. Závod propouštěl svoje zaměstnance; od přelomu století, kdy počet obyvatel Příbrami překročil 14 000, začalo se vylidňovat i město. Světlé perspektivy budoucího rozvoje, jimiž žila Příbram 19. století, se zvolna měnily v nostalgické vzpomínky na slavnou minulost. Jedna zvláštnost odlišovala Příbram od ostatních venkovských městeček: množství škol všech stupňů, až po Vysokou školu báňskou, a tím i čilý kulturní život města.
Polovina dvacátého století znamenala v dějinách Příbrami nový zvrat. Počínající uranový věk ve stínu studené války zahájil novou epochu zdejšího dolování - rychlý rozvoj těžby uranu a tím i opětný růst města. Ale jako by zvláštní kletba ležela nad příbramskými doly: jestliže v předešlém století báječné zisky z nich téměř beze zbytku odplývaly do metropole říše habsburské, nyní to byla despotická východní supervelmoc, která se jich zcela zmocnila. Rozrůstala se neblaze proslulá "stalinistická" architektur s ponurými kasárenskými fasádami. Kolem šachet a stavenišť se tyčily hrozivé bariéry z ostnatých drátů, s hlídkovými věžemi, na nichž ozbrojení dozorci bděli nad otrockou prací trestanců.
Procitnutí Československa ke svobodě v listopadu 1989 zastihlo Příbram opět na prahu nové epochy. Velké báňské podniky, starobylé doly na stříbro a olovo i novodobé doly na uranovou rudu zanikly.
Čtyřicetitisícové město již není městem hornickým. Zůstává však městem poutním a památníkem bohatých hornických tradic.